Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem si tuhle desku bral, tak trochu jsem si myslel, že to párkrát poslechnu jako předchozí WILD TIDES, a spíš si zajdu na koncert, kde se kapela bude chovat jako utržená ze řetězu. Překvapení se koná. Velké. „Sbohem a šáteček“ od té doby točím skoro pořád a koncertní křest alba byl na poměry kapely značně vyklidněný, nebo může být, že jsem WILD TIDES už živě neviděl delší čas.
Vždycky jsem si myslel, že Kubu je pro angličtinu škoda. Tahle deska to zase dokazuje. Jeho songy z bohužel již nefungující one man show nazvané KAREL KUNRT pro mě byly hymnami, nemajícími na české scéně konkurenci, a to hlavně díky textům. Na tradici výborné textařiny se tu navazuje. Osobní, vtipné, drzé, prostě kajfošské. To doprovází i parádní hudební základ, který místy nabírá z šedesátkových a sedmdesátkových klasiků domácího folku a popu. Někdy se dokonce nabírá tak důkladně, že je to lepší, než originál. Na předchozí explozivnější tvorbu navazuje jen pár skladeb. Některé celkem i hluboko, protože při prasečím ryku a dřevorubeckém pomalém riffu ve skladbě „Z komínů stoupá dým“ jsem měl pocit, že jsem zahlédl stín Kubova někdejšího působiště z let dávno minulých. Stín grindového komanda KOMBUCHA.
Krom toho košatého žánrového záběru musím říci, že je album také po produkční stránce zatím nejdotaženější z éry WILD TIDES. Ty drobné domalovánky, jako flétnové sólo v „Nezbylo nic“, tomu dodávají strašně moc. Stejně tak skladby jako je pulpfictionovský fatalistický duet „Další rok bídy“. Začal jsem to milovat a naučil jsem se kašlat na to, jak moc mě do uší řežou některé Kubovy pěvecké figury, které jsou občas plné teatrálního manýrismu a afektu.
Tahle deska je skvělá a je jednou z nejbarevnějších tohoto roku. Navíc první výrazná nežánrovka pod křídly hiphopového labelu Big Boss. Ačkoliv se na ní mísí rock’n’roll s country, folkem, popem i punkem, tak drží pohromadě jako máloco. Jestli Kuba doma vyvolává ducha Franka Zappy, případně českých klasiků, jako je třeba Pavel Bobek, je to cítit a dělá to fakt dobře.
Tahle deska je skvělá a jedna z nejbarevnějších tohoto roku.
8,5 / 10
Skladby
1. Z komínů stoupá dým
2. Vratkej chrám
3. Úplně to samý
4. Nezbylo nic
5. Celkem si zvykám
6. Nemám tě rád
7. Do voka drát
8. Není o co stát
9. Další rok bídy
10. Všechno bude fajn
Diskografie
Sbohem & šáteček (2017) Hung Loose (2013) Hearts On Fire (2012)
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.